BIKE
Téměř každý z nás si alespoň jednou v životě řekl, jaký by to asi bylo, být profíkem. Spousty biků, světové závody, kempy v zahraničí, rozhovory a hromada peněz. Prostě snový život. Jak tomu ale doopravdy je? Je to všechno opravdu tak parádní, jak se na první pohled může zdát? Nedalo nám to a koukli jsme se na tohle téma pořádně z blízka!
V první řadě dřina
Říct si, že budu profík, může opravdu každý. Co je k tomu ale potřeba? Pořádná dávka talentu, hromada dřiny, kapka štěstí a hlavně umění chytit příležitost za pačesy. Českých jezdců na solidní úrovni je poměrně hodně a příležitosti nejsou úplně ideální. Proto musíš mít opravdu hodně dobře nastavené hodnoty, dělat výsledky a být vidět.
Obr.1: Danny Macaskill je jednou z největších bikových hvězd světa
Příjmy? Sponzoři a prizemoney
Z čeho je vlastně takový profík živ? Z 90% jsou to sponzorské dary případně týmové platy a zbylých ostatních 10% by teoreticky mohlo tvořit odměny za výsledky v závodech. Velká většina sponzorů podporuje jezdce materiálně, ve formě oblečení, komponentů, kol, letenek a podobných věcí, které jsou pro ridery nezbytné, ale „na chleba“ nikomu nevydělají.
.jpg)
Obr.2: Mezi českou špičku patří Tomáš Slavík
Tomáš Slavík: Je to celkem bída, proto se o tom moc nemluví
Jak říká sám Tomáš Slavík: „Ví se to pouze u sportů, kde se berou extrémně velký penize, u českého gravity se to spíš moc neví, aby nemohli lidi závidět i to málo co máme. Samozřejmě prosakuje, kolik kdo asi od koho má, ale popravdě, to nikdo neví na 100%. Říká se, že nejlépe placený ve světě DH je Gwin. Ale i já třeba mám ve smlouvách od RB i od GHOST, že výše platu je interni informace a nechteji to nikde čířit. Dá se odhadnout, kolik stojí sezóna profíka a kolik amatéra, ale odhadnout, kolik kdo bere, je opravdu šedé téma."
Poměry v ČR - žádná hitparáda
Jelikož sjezd, enduro a podobný disciplíny patří v České republice i ve světě mezi „menší sporty“, tak jsou „pohádkové podmínky“ záležitostí několika málo šťastných jedinců. Protože se v ČR úspěch zásadně neodpouští, tak sponzoři i jezdci úzkostlivě tají podmínky svých sponzorských smluv. Když se podíváme na české startovní pole, tak se jedná o 2, maximálně 3 ridery o kterých se dá říct, že jsou 100% profíci a ježděním se uživí. Pak následuje nějakých 5 borců, kteří mají díky sponzorům možnost závodit na evropské a světové úrovni. To už ale nemluvíme o „profi jezdích.“ Na první pohled to teda není žádná hitparáda.
Obr.3: Matěj Charvát si dokázal najít cestu
Profík VS „poloprofík“
Šance se tedy zdá na první pohled téměř mizivá. Pokud ale chceš, a je pro tebe kolo opravdovou vášní, dá se cesta vždycky najít. Ukázkovým příkladem je Matěj Charvát: „Já například kombinuju více činností, ale vše se točí okolo kol. Rozjel jsem bikové kempy, s taťkou máme servis a taky jsem distributorem pár značek. Člověk se prostě musí obracet a makat na sobě. Chci si ježdění užívat, živit se tím co mě baví a o tom to je. Je to prostě můj život.“
Obr.4. Peter Sagan je nejlépe placeným cyklistou světa
„Vyšší liga“
Cyklistika má mnoho disciplín. Za tu královskou se považuje cyklistika silniční. Je to obrovský kolotoč, těch největších značek a sponzorů, jaký si jen lze představit. Asi největší hvězda silniční cyklistiky a úřadující trojnásobný mistr světa Peter Sagan, který si podle informací přijde ve stáji Bora na 6 miliónů Euro ročně, což vychází na nějaký půl milion českých korun na denně. Tahle čáskta několikanásobně převyšuje celkový příjem všech našich gravity riderů dohromady. Nutno však jedním dechem dodat, že Peter pořádá mládežnické závody, cyklistickou akademii a podporuje mnoho projektů. Českou jedničkou je jednoznačně Jarda Kulhavý, který patří mezi nejužší světovou XC špičku. Dále pak silničničářská parta Bárta, Štybar a König.
Vzhledem k tomu, že „gravity disciplíny“ patří mezi malé sporty, tak se veškeré informace úzkostlivě tají. Přesto ven ledacos prosákne.
Co ty? Máš nějaké zkušenosti? Ať už vlastní nebo z doslechu.
Měj se krásně.
.png)
Zdraví kluci z ElementStore.cz
