Jestli jste se někdy dostali do stavu, kdy jste se začali uvažovat nad koupí fulla, tak víte, jak je tohle rozhodnutí těžké. Už jenom proto, že opravdu dobrý full neseženete pod 50 tisíc. To už je slušná investice, zvlášť když podobně “levných” koníčků máte vícero. Já jsem se rozhodla a nelituji.

Na svém původním hardtailu jsem brázdila silnice i terén skoro 4 roky. Letos nastalo jaro, příteli se zapálila lýtka a koupil si Gianta Trance. Nešlo o nic převratného, básnil o něm dlouho, vlastně neustále. O pár měsíců později přibyl do rodiny nový člen  - dámský Canyon Spectral. Takže zatímco moje kamarádky rodí, já se momentálně učím Bunny hop.

Faktor terén tu byl vždy. Každý rok se jednou i vícekrát  jelo na Singletrek, Pražáci znají Točnou a parádní byla i Jedovnice u Brna. Zatímco jiní si půjčovali fulla, já vytrvale jezdila na hardtailu. Singletrek dobrý, náročnější Točná o poznání horší. Jenomže, když si fulla pořídil Jirka, měla jsem ho na očích neustále. Ne Jirku, ale jeho nové kolo. Viděla jsem tu změnu, nadšení z jízdy a hlavně pokrok. Brouk do hlavy byl nasazen.

Od jara mě kluci vláčeli do terénu. Oni na fullech, já na hardtailu. Oni odpočívali při čekání, já většinu času tlačila. Začala jsem tomu říkat cykloturistika. Při projíždění městem mě začala tvrdá škola se slovy “Nemůžu se dívat na to, jak před každým obroubníkem slejzáš” nebo “Jestli tyhle schody nesjedeš, tak tě z nich shodím”. Jistě, mohla jsem s nimi přestat jezdit, jenomže já sledovala, jak to frknou na každý obrubník, nebo sjíždí schody. Nic je nezdržovalo a mě se to prostě líbilo.

Pak přišel den, kdy jsem se poprvé mrkla na nabídku Canyonu. Jirka a spol se toho okamžitě chytli a přitlačili. Kamarádka měla úplnou náhodou připravenou nabídku na půjčení svého zánovního a téměř nejetého Canyona Spectrala. Jen si ho na pár dní půjč, říkala mi s poťouchlým úsměvem. No jo, chtěla ho prodat, a já byla příliš snadná oběť. Kolo už jsem ji nevrátila, plácli jsme si.

Canyon Spectral mi sedl jako ulitý od prvního okamžiku. Jsem malá, vyhovuje mi kratší rám. Akorát jsem vyměnila řidítka za delší a koupila novou helmu. Jestli mě něco opravdu baví kromě “houpání”, je teleskopická sedlovka. Během zimy plánuji koupit nové pedály, nové botky, chrániče, nějaký pěkný dres, spíš dva… Snad jste si nemysleli, že nákupem biku to skončilo? 

Od té doby se z každé jízdy raduji jak malá holka. Žádné drncání, žádné remcání. Točnou jsem jezdila nerada, teď se na ní těším. Spousty míst, které jsem xkrát scházela po svých a s bikem v podpaždí od schodů, přes kořeny a šutry až po sypající se sjezdy nyní dávám.  Takže pokud jste na vážkách, půjčte si ho a uvidíte. Full je láska na první pohled.