Umíte si představit, že byste vyměnili své auto za kolo? Přepravovat se na kole do práce, do obchodu, na výlet, kamkoli. Karol Voltemár tento životní styl sebral opravdu vážně, řekl si, že má dost výletování okolo domu a vydal se na delší cestu. O dost delší - střihl si to rovnou kolem světa.

Odvážný Slovák si plní svůj sen o cestě kolem světa na neobvyklém dopravním prostředku, na kole.

Na cestě je už více než 26 měsíců a za ten čas navštívil 4 světové kontinenty. Jednu cestu kolem světa

má již za sebou. Průměr Země po rovníku je 40 075 km, a Karol má na kontě již více než 43 tisíc km.

Za dva roky už prošel hodný kus cesty. Na toulkách je již více než dva roky, poté co v Kanadě plašil

medvědy a brodil se zasněženými kopci Kanadských hor, přešel do země neomezených možností, USA.

Houževnatá Slovenská nátura se v něm nezapře. Jeho cesta začala na starém kontinentu - v Evropě, no hned, jak překročil hranice Asie, šlo do tuhého. Turecko, Írán, Uzbekistán, Indie. To je jen torzo z toho, co všechno viděl a zažil na vlastní oči.

Svou cestou dokazuje každému skeptiků, že štěstí není výsledný stav, ale životní status. Štěstí je žít si svůj sen, nebát se vykročit mimo svou komfortní zónu a každodenně překonávat sebe samého. V zimě, dešti, větru, spalujících vedrech, na poušti, v prérii, v pralese, jeho domov je všude. Být na cestě kolem světa, znamená stát se na jistý čas bezdomovcem.

První rok World Bike Travel

Putování Íránem přineslo Karlovi a jeho "parťákovi" Helmutu, se kterým šel kus cesty, i krušné chvíle. Zejména po srážce s traktorem, po níž se Karel dostal v Íránu do nemocnice, na policii a na soud. Po nehodě nevěděl chodit, no kole dokázal, a tak se rozhodl, že několikaletou přípravu na cestu a celý projekt nezahodí za hlavu a znovu zabojuje.

"Na nohu jsem nemohl vůbec stoupnout. Do nemocnice mě do odvezla stará sanitka. Přemýšlel jsem, co dále. Helmut vypadal, že je v ještě větším šoku než já. Když viděl, jak to na mě letí, myslel si, že je již po mně. Nakonec se rozhodnutí pokračovat s jednou nohou na kole až do Taškentu časem jeví jako nejlepší, i když to nebylo snadné. Místo Persepolisu a jiných historických míst to byl boj s místní

byrokracií. "Píše Karol o svých pocitech v knize z prvního roku cesty.

Bezpečné země a turistická místa ho nelákají. Karol na své cestě rád zabočí mimo hlavní trasy, kde vidí opravdový život lidí a jejich problémy. Po Indii a Srí Lance zavítal na Nový Zéland a do Austrálie. Musel si s sebou nosit zásoby vody, které měl na zádech. Nehostinná a vyprahlá krajina "Rudé Země" je plná nebezpečných zvířat, a teplota byla nesnesitelná. Jeho heslo bylo "Vždy

může být i horší. "

Milé setkání, při kterém má člověk srdce v krku, zažil s jedovatým hadem či škorpiónem. No navzdory všem překážkám se mu podařilo projít celým Australským kontinentem bez újmy. Nejvíce se stěžoval na samotu, kterou zažil na dlouhých a vylidněných australských prériích. Se svými zážitky se podělil také prostřednictvím foto knihy z prvního roku cesty. Začal ji připravovat právě v Austrálii a dokončil v Nepálu.

Druhý rok na cestě kolem světa na kole

"Žiju si svůj sen na silnici, je to sice na hraně, ale dělám to, co mě baví." Karol odstartoval svůj druhý rok silnice v zemi pod nejvyššími horami světa. Volání divoké Asie ho přivedlo do Nepálu, tam kol na místech, kde turistu vidět velmi vzácně. Setkání s domácími a noc v hotelovém pokoji s dřevěnou postelí na slámě, patří k jeho největším zážitkem.

Nepál je podle něj země jedinečná svou přírodou, ale chudoba a zaostalost lidí se projevuje v každodenním životě. Výpadky elektřiny, pouliční byznysmeni a kolabující doprava na žádných cestách mu nepřidaly na radosti z návštěvy Nepálu. Kole v 40 stupňových vedrech a zklamaný byl i z rodiště Buddhy - městečka Lumbini, které bylo obsypané odpadky. Na Nepál přesto vzpomíná pozitivně, protože zde potkal milých lidí, kteří mu pomohli.

Cesta kolem světa dále pokračovala v Číně, kde se se svou přítelkyní vydali ze severu na jih, z hlavního města Peking až do města Chengdu na jihovýchodě země. "V Číně je blonďák s modrými očima rarita, každý si vás chce vyfotit. Největší problém je domluvit se, anglicky neumí téměř nikdo, říká."

Čína je podle něj rozmanitá země, plná kontrastů. V každé provincii se člověk musí zorientovat, protože je to všude jiné. Problém mu dělala iv policie, která ho několikrát jednoduše otočila na místě, protože se tam pravděpodobně nacházelo něco, co by nebylo vhodné pro oči cizince. To mu jeho cestu velmi zkomplikovalo a prodloužilo. Znovu se potvrdilo, že byrokracie a lidé jsou větším nepřítelem jako příroda sama.

V zemi draka se Karel zdržel více než tři měsíce, ale cestu musel kvůli vízům přerušit. S přítelkyní si odskočili znovu do sousedního Nepálu, kde chvíli složili kola a zdolali spolu základní tábor Annapurny. Na střeše světa - Himalájích - se jim podařilo zachytit i jednu z nejvyšších hor ve své plné kráse.

Po krátké přestávce znovu zabral do pedálů, znovu sám, znovu v Číně. Zastavil se v Kunming, kde ho neohleduplný motorkář strčil, a tak si Karol nešťastně zranil koleno. "Nevěděl jsem jak se dostat z místa, tak jsem jen ležel na zemi a čekal, nikdo vám nerozumí, nikdo vám nepomůže. Nejvíce jsem se bál trombózy, se kterou mám problémy. "Američan Michael, se kterým se zkontaktoval přes sociální sítě mu pomohl a Karel se dal do pořádku.

S bolavým kolenem se vydal směrem do Vietnamu. Komunistický Vietnam Karola přivítal deštěm a vysokými kopci na severu země, díky čemuž si ho dostatečně neužil. Bojoval také o jídlo, protože v malých vesničkách roztroušených po zemi jen málokdy člověk natrefí na kvalitní a nutričně hodnotné jídlo, které cyklista na silnici potřebuje jako sůl. Jedl většinou polévky a zeleninu. Odolal pečeným potkanům i živým červům. Tato země se mu líbila, ale mrzelo ho že si ji nemohl kvůli počasí užít více.

Jeho přítelkyně se k němu přidala i v Thajsku. Spolu přešli na kolech východním pobřežím Thajska. Vánoce strávili na poloostrově Pukhet. Skočili si i do Kambodže kde si prohlédli největší chrámový komplex, známý a mystický Angkor Wat.

Dále pokračoval znovu sám. Malajsie je podle něj velmi dobrá destinace na cyklistiku. Není tam hodně turistů a muslimové v této zemi jsou velmi milí a pohostinní. Karel se v jihovýchodní Asii cítil velmi dobře a nejlépe vzpomíná na Indonéský ostrov Sumatra. Ta ho okouzlila dešťovými pralesy a nádhernou přírodou. Zažil tam i tradiční svatbu, kde budil pozornost. Opačný pocit měl na Jávě, kde se bál o svůj život. Přelidnění a nebezpečná doprava spolu s nesnesitelným smogem ho přinutili sednout na vlak.

"Nemohl jsem dál, to bylo na hranici se sebevraždou, při té provozu jsem měl stále smrt před očima. "Karel navštívil i Singapur, který byl příliš drahý na jeho rozpočet, a proto sedl na kolo hned po přistání letadla o druhé ráno. "Musel jsem vyjít za město co nejdříve, jinak bych měl problém v dopravní špičce. Doprava je tam velmi hustá a město je příliš drahé na rozjímání. "

Po dlouhém a namáhavém putování v oblasti kolem rovníku složil všechny své věci v Kuala Lumpur a spolu s přítelkyní odletěli na "dovolenou" na Bali a ostrov Lombok. Byla to jeho rozloučení s Asií, kde strávil celkem více než rok svého života. Prvního května oslavoval začátek třetího roku v Kanadě.

"Už jsem se docela těšil na hory, příjemnější počasí a lidi do Severní Ameriky. V Asii člověk stále bojuje se všudypřítomným smogem, a lidé častokrát neumí anglicky. "

Mnoho lidí se ho ptá jak zvládá financovat takovou dlouhou cestu. Na svou cestu se finančně, fyzicky i psychicky připravoval několik let. Tento projekt je životní cestou a investuje do něj všechny své prostředky. Za projektem se skrývá tvrdá práce a chuť bojovat za to čemu věří.

Svou cestou chce inspirovat lidi k tomu, aby se nebáli udělat něco, co se příčí společenským konvencím. Chce inspirovat i k cestování alternativním způsobem a pozvednout cyklistiku jako běžný způsob přepravy například v Dánsku či Nizozemsku.

"Velká vzdálenost ujetá na mých cestách, podmínky, extrémy počasí a teplot mohou ukázat, že krátká cesta do obchodu nebo do práce v luxusních podmínkách je snadno zvládnutelná. Akorát, lidé jsou častokrát líní a neochotní vykročit za míru svého komfortu. "

Třetí rok na silnicích - a co dál?

Karol momentálně brázdí silnice Spojených států. Spí ve stanu nebo u cizích lidí z komunity cyklisty či v hostelech . V Kanadě si při kempování musel jídlo zavěsit provázkem na strom , v případě pokud by přišli medvědi . Ve třetím roce nasadil vražedné tempo napříč Amerikou a plánuje dojet do Argentiny . Na svém kontě má již neuvěřitelných 43 000 km a toto číslo stále stoupá.

Prošel 37 zemí během 26 měsíců . Nastoupal 280 tisíc výškových metrů a během cesty zničil 9 kol, 14 řetězů a prakticky celou výbavu . Celý svůj život si nese v 6 taškách. Více se o karolovi můžete dočíst zde: http://worldbiketravel.sk/