Jakub a Honza se rozhodli vyzkoušet tenhle extrémní závod, který vede přes hlavní vrcholy Beskyd a měří celkem 95 kilometrů. A jaké to bylo? „Super závod, který člověka opravdu zocelí. Po dvou dnech se nemůžu ani hnout“ říká Jakub.

Tak v první řadě pár slov o tom, co to vlastně B7 je. Na náročnou trať dlouhou 95 km, při které překonáš 5470 výškových metrů, vedoucí přes celé pohoří vyrazilo v letošním ročníku celkem 3000 účastníků. Z toho se do cíle dostalo 1 561 hrdinů. Loňské prvenství obhájili s časem něco málo přes 12 hodin Marek Causidis a Stanislav Najvert a stali se tak podruhé v řadě mistry České republiky v horském maratonu dvojic.

Na trase z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm závodníci postupně zdolávali vrcholy Javorový, Ropici, Travný, Lysou horu, Smrk, Čertův mlýn, Radhošť a Velký Javorník. Obtížnost tratě umocnilo drsné počasí, které udělalo z tohoto už tak šíleně náročného závodu totální peklo na zemi. A jak si vedli Kuba s Honzou?

Jelikož jsou Kuba i Honza z Frýdku-Místku, tak mají tenhle závod, jak se říká „za barákem“. A jelikož kluci každý víkend zdolávají Lysou horu a další vrcholy Beskyd a hlavně proto, že jsou oba rození dravci a milují výzvy, nemohlo to dopadnou jinak než startovním číslem na B7. A jak vypadala příprava? „Příprava byla tvrdá, hory a hory a hory, navíc jsem hodně trénoval sbíhání, měřil jsem si Lysou, kterou jsem sbíhal do 30 minut“. Říká Jakub. Dál následovalo několik sezení u piva, je přece potřeba pořádně všechno probrat. „U piva nás chytře napadlo, že to dáme do 16 hodin. Těch piv bylo moc, protože 16 hodin je sakra tvrdej limit. Řekli jsme si, že když to nedáme, tak půjdeme do hola“, říká Honza. Takže s pořádnou přípravou v nohách a posílení motivační sázkou šli kluci do boje v barvách týmu ElementStore.

Startovalo se ve 22:30 z náměstí Svobody v Třinci. „Byl to hukot, 3000 závodníku je pořádná masa. Začalo to v dešti, což nebyla dobrá zpráva. Nicméně jsme do toho šlápli a o půlnoci jsme byli na prvním kopci. Začátek se musí valit, jinak tě chytí do pasti pomalý vlak lidi, kteří jdou hlemýždí tempo, pak není kam uhnout a brodíš se řekou nebo jdeš po louce. A to stojí drahocenné síly.“ Zhruba 2 hodiny po půlnoci nastal velký problém. „Zazvonil mi telefon, volal mi Jakub, že Honza se zranil a musel skončit a že on sám neví, jestli má pokračovat“, říká Miky, který dělal týmu ElementStore kompletní podporu, zkrátka se to celé sesypalo. Počasí bylo opravdu špatné a ze závodu se teda stal absolutní masakr. 

„Mluvili jsme s Kubou po telefonu. Ten se rozhodl pokračovat. Takže jsem sedl do auta a jel k Lysé hoře a čekal na něj. Přišel úplně hotový, mokrý a s pocitem beznaděje. A to byl v půlce. Ale nebylo na co čekat, nahecovali jsme se a vyrazili na dalších 50 kilometrů“, vypráví Miky. Kuba jel jak stroj a každou horu sbíhal. Totální únavu, kterou se kluci snažili mírnit všelijakými drijáky a brufeny umocňovalo špatné počasí. „Neustále lilo a to nás hrozně ničilo, byli jsme pořád durh promočení, vše šlo hůř a hlavně na nohách začínaly růst puchýře z mokra a otlaku". Na chodidlech vyrostly špendlíky, které bodaly jako jehly. „Když jsme si vyměnili mokré ponožky, tak to stejně nepomohlo, protože za 5 minut byly zase mokré".

Kuba doběhl do cíle v čase okolo 17 hodin, což je opravdu parádní čas. Obzvláště v podmínkách, které panovaly. A jak hodnotí tenhle 8. ročník Beskydské sedmičky sami aktéři? „Letos poprvé byly takhle extrémní podmínky. Odskákaly to dvě třetiny závodníků, kteří se nedostali do cíle. Hodně mě podržel Miky, zajistil mi komplet suché oblečení, přezul mě do Access, ve kterých jsem doběhl zbytek“. Jelikož se Honza zranil a Miky byl jen jako podpora týmu, byl tým ElementStore diskvalifikovaný. Ale o to ani nešlo. 

„Super závod, který člověka opravdu zocelí. Po dvou dnech se nemůžu ani hnout“