Tomáš Zejda je borec, který neměl nikdy nic zadarmo. Tenhle velký dříč a srdcař si šel vždycky za svým snem až ho dosáhl. A jaké to vlastně je být profi bikerem? Tomáš jsme vyzpovídali za tebe!

Už je to 14let co jezdíš na kole, co ti to přineslo do života?

Určitě disciplínu, úhel pohledu na život a nespočet zážitků, historek, kamarádů a spousty zábavy. Když teď koukám na fotky z těch mých začátku divím se, jak rychle to celé uteklo. Byla to dlouhá cesta od ježdění na streetu s partou kámošů jen tak po škole, cestování vlakem na místní závody až po největší světové závody Crankworx nebo nejextremnější závod světa Red Bull Rampage. Tahle cesta není rozhodně u konce.

Co byl po celou tu dobu ten hlavní hnací motor?

Jednoznačně zábava! Ve chvíli, kdy to člověk dělá z donucení nebo pro peníze to nemůže nikdy fungovat. Na trénink se musíš těšit, když ne tak nechod’ a vykašli se na to. U mě je to i propojení dvou věcí, které mám v životě fakt rád a to je ježdění na kole a cestování. Člověk musí být oblkopený dobrou partou. Já měl vždy štěstí, že u nás doma v Třebíči byla super parta a podporovali mě za všech okolností. Proto se i teď hrozně rád vracím domů, ať už trénovat na lokálním bikeparku nebo jen pokecat a zavzpomínat s kámošema.

Když jsi zkusil tolik sportů, proč si nakonec zůstal u kola?

Hrozně mě zaujala ta volnost. Tenkrát v roce 2003 jsem měl svoje první “skákací kolo”, jezdilo se všechno - dual slalomy, skateparky, dirty a street. Hodně mě tenkrát bavil downhill na hardtailech. Nakonec, ale zvítězil slopestyle na celé čáře. První vzory jako Petr Kaplan, Jaromír Spěšny, Michal Matys, bez těch by to nikdy nešlo. Snad první sport pro mě, kde najednou nebyl trenér, žádná pravidla, prostě freestyle. Si pánem času a každého svého tréninku, zažíváš adrenalin, nebezpečí, progres. Zkrátka sport, který se nikdy nezastaví.

Obr.1: Tomáš Zejda ve svých začátcích

Kdy jsi pochopil, že musíš vycestovat na závody do zahraničí?

To byl vždy můj cíl jezdit na závody po celém světě a soupeřit s těmi nejlepšími. Koukal jsem na videa jako NWD, Match videozine, Kranked, Props na VHSkách a věděl jsem, že to musím posunout dát. Chtěl jsem si zajezdit na skocích s těmahle lidma. V roce 2008 jsem měl sezonu, kdy jsem vyhrál většinu českých závodů a rozhodl se poměřit síly v zahraničí.

Kdy si pochopil, že to není jen zábava ale práce? co se změnilo?

Asi když jsem poprvé zaplatil nájem z cestovního rozpočtu. Člověk začne víc koukat do budoucna, a když se rozjíždím na nějaký nový trik, vždy si to dvakrát rozmyslím.

Je těžké živit se jako sportovec?

Určitě to není lehké a je to trochu i o štěstí. Stěžovat si rozhodně nemůžu, ale přijde mi, že gravity cyklistika je globálně málo naceněná. Většina lidí si neuvědomuje, že to není jen o ježdění, ale o komunikaci se sponzory, vymýšlení projektů, tréninku mimo kolo a spousty dalších věcí spojených s vrcholovým sportem. V tuhle chvíli mám 5 sponzorů a je zajímavý dostat většinu rozpočtu během několika prvních měsíců roku a pak s tím hospodařit. Dobře počítat, aby i v prosinci měl na zaplacení nájmu a nějakou tu svačinu. Rozhodně dobrá škola do života.

Obr.2: Tomáš na sobě makal a neustále se posouval

Čeho si nejvic vážíš po těch 14letech?

Určitě těch zážitků. Cestování je k nezaplacení a hlavně potkáš spousty skvělých lidí. Slýcháš nevšední příběhy, rady z cest a super tipy, které v průvodci nenajdeš. Podařilo se mi vydělávat peníze svým koníčkem, to je to nejlepší co může člověka potkat. Zároveň vím, že o to těžší jednou bude zapojit se do každodenního pracovního procesu.

Jak dlouho chceš ještě jezdit?

Nedokážu úplně říct. Samozřejmě na kole chci jezdit dokud to zdraví dovolí, závody a každodenní tréninky už jsou otázka. Určitě to není jen o slopestylu a dirt jumpu, v poslední době chodím hodně jezdit na traily, enduro kolo a spojuji to i více s relaxem. Na druhou stranu, když jsem naposled jel v autě s Ryanem Nuiquistem, kterýmu je 38let, tak si říkám, že člověk není nikdy dost starý. Není to celé jen o mém rozhodnutí, cyklistika se nějak posouvá. Některý kola se prodávají, některý zase ne, takže člověk musí být co nejvíce univerzální a vlastně tak trochu umět na všem, nejlépe i na vratech od chlíva.

Obr.3: A výsledky se dostavily

Měl jsi i chvíle, kdy sis říkal, že dál už ne?

Skončit asi nikdy, ale otázka, jestli mi to vše stojí za to tu byla mnohokrát. Z vlastní zkušenosti vím, že člověk musí padnout na zem, aby se dostal na cestu k vrcholu, ale občas se to tak sejde, že má člověk pochyby.

Tak tohle je Tomášův příběh. Jaký je ten tvůj? Co je pro tebe největší vášeň na kole?

Měj se krásně.

Zdraví kluci z ElementStore.cz