Jakub Vencl je mnohými považován za jednoho z nejvíce univerzálních bikerů u nás. Aktuálně patří do slopestyle MTB špičky z celého světa. To rozhodně není vše. Nebojí se, si zajet nějaký ten enduro závod a české elitě nebezpečně dýchá na záda. Jeho výsledky bez specifických příprav na závody jsou skvělé. Klidně taky pojezdí na dirťáku a v trialových challengích na něm vyzve Vaška Koláře. Teď už se koukni na jeho pojezd lokálních trailů a pak ať ti neuniknou pokračování a zajímavé tipy, tak sleduj Youtube kanál Matěje Charváta. 

Borci se vydali na západ od Prahy, kde Kuba hezky předvedl, proč se jej i naše enduro elita má obávat. Technické pasáže tamních trailů byly super. Kubu trošku vytrestaly, ale i Matěj zjistil jak sám říkal, že se nehrálo na “fotbalistu, ale real deal.“ Oba se k rozhovoru dostaly živí a zdraví. 

„Na enduru trávím minimálně 1 den v týdnu.“ Kuba odpovídá na dotaz, jak často je na trailech. Což asi právě videa s velkým kolem ho v poslední době hodně proslavili nejen na jeho kanálu. 

Kuba se neprezentuje jako slopestyle rider. Rád jezdí na kole a nespecifikuje to jednou disciplínou. Endurem začal později než s ostatníma disciplínama.

„Je to postupnej vývoj. Jezdil jsem trial a pak jsem přičichnul i k jiným discilpínám. Pak jsem vyzkoušel i sjezd, nějaký závody na BMX dráze a přes toto jsem se prokousal ke slopestyle disciplínám. Enduro mám 8 let. od té doby jsem se občas projel a baví mě to.“ a závody? „Bylo to vítaný, že ten rok byl jinej. Do klasickýho koloběhu to hodilo vidle. Enduro závody jsem chtěl zkusit docela dlouho, ale v klasické sezoně se mi nechtělo, si na to vyhrazovat čas. Proto to byla ideální příležitost. Šel jsem do toho bez očekávání výsledků, což byl důvod, proč jsem byl schopen si to užít.“

Přiznává: “Přišlo mi vtipný, když někteří lidi ze špičky měly obavy, jestli nebudu hrát o první příčky, Bylo to naivní. Nečekal jsem to. Nevěděl jsem jak trenovat a  najíždět erzety. Jel jsem vždycky celou erzetu, abych zjistil, jak jí udýchám. Až pak jsem přišel na to, že to tak neděláte. Že si v klidu zastavíte na kritických místech.“ O to víc si užil Blinduro, kde se jede právě na oči a ukazuje se talent jezdce a správné čtení stopy. Tam skončil na 3. místě. Klínovec české Enduro Serie pro něj hodil 14. flek.

Sám Matěj k enduro závodům dodává: „Já jsem v enduru stále nováček a musím říct, že se ještě musím naučit nějaký věci.“

V průběhu padla zajímavá otázka? Jaká je dobrá průprava na to stát se všestranným bikerem? „Myslím si, že na to není jednotný recept.Je důležitý si vyzkoušet nejvíce  možností a nebránit se tomu a přijmout ty věci z různých disciplín a stylů. To si myslím, že tě udělá všestraným riderem.“
Původně trialista pokračuje: „Mám kamarády co přešli z trialu na jiný disciplíny a je vidět, že umí ovládat kolo jiným způsobem, proto recept na všestranost je se nebát a zkoušet všechno možný. Ovládání kola je jednotná záležitost a je fajn mít nějakou dovednost ze všeho. “ 


Hlavní spot pro Kubu jsou Libčice, ale určitě se k trailům nestaví zády a pracují na novinkách, ale zároveň správně upozorňuje: „je třeba to držet v rozumné míře, abychom nebyli jako biková komunita viděni ve špatném světle veřejností.“ To je podstatné si uvědomit! Bikeři jsou často viděni špatně v očích veřejnosti kvůli pár jedincům, kteří ten dojem můžou rychle zkreslit. Určitě je nutné si uvědomit jedno nepsané pravidlo: “Co si do přírody přivezu, to si taky odvezu.“ Prostě vezmeš si tyčinku, tak po snězení jí vrátíš do kapsy. Jakýkoli obal prostě v lese nemá co dělat. Věřím, že tu pláču na špatným hrobě, ale tipuju že nejsem sám iritován, když vidím v lese odpadky.

Vraťme se k závodům. V minulé sezoně stihl Kuba Crankworx Slopestyle na Novém Zélandu, kde si to užil: „Letěl jsem jako náhradník a díky nějakým pádům ostatních riderů, jsem se kvalifikoval. Vlastně když jsem tam jel i v minulosti jako náhradník, tak jsem, pak měl ty nejlepší výsledky. Jsi tam bez očekávání. To bylo dobrý. Skončil jsem tam pátej.“

Jaká je mentální stránka závodníka na startovní bráně. „Ten tlak u slopestyle závodů je enormní a dle mýho názoru nesrovnatelný. I tím jak dlouho to relativně trvá. Čím je kratší disciplína, tím je větší psychický vypětí. Člověk se nedokáže soustředit stoprocentně třeba 20 minut. Kdežto když máš 30 vteřin, tak by to mělo být tvý maximum.  Nemůžeš prostě ubrat. Je potřeba to přijmout, že se ti může stát úraz, ale musíš přemýšlet nad tím, co můžu udělat pro to aby se to nestalo.“ Matěj doplňuje „Nepo**at se z toho. Musíš si věřit“



Dál padla řeč o vychytávkách na kolech: „První trialový kolo mělo obrácený brzdy, od té doby se to se mnou táhne. Není mi jedno, na čem jedu. Nemám asi nic konkrétního, ale kolo si ladím ke svýmu obrazu, aby  mi ten posed seděl. To znamená výška řidítek, délka představce. Na dirtovým kole je toho víc. Na enduru je mi to víc jedno. Nemusím se tolik soustředit na výsledek. Na dirťáku mám vyšší vidli, je tudíž víc předkoplá. “

Padl i dotaz na přechody mezi dirťákem a endurem. „Vždycky z menšího kola na větší je to v pohodě. Krok zpátky je problem. Minulou sezonu jsem víc natrenoval návrat na malý kolo, jelikož jsem víc jezdil na enduru. Vždycky je to hrozný. Když jdu na enduru na traily, tak návrat je v pohodě. Když jdu ale skákat skoky, odraz je na  enduru jinej. Z pravidla, když se blíží něco velkýho, tak jezdím jen na pevňáku a soustřeím se na slopestyle. Nejhorší to bylo ve Whistleru. Byl si v nejlepším bike parku světa.  Když tam jseš, tak bych nejraději jezdil jen na velkým kole. Přesto vždycky den před závodem jsem už na velkým kole nejezdil. “

Whistlerem a Joy Ride proběhlo ukončení rozhovoru.

Už si viděl díl se Standou Sehnalem? Tady ho máš.