Ahoj přátelé, dneska pro vás máme krátký report ze závodů. Našeho kámoše Jirku jsme vybavili botkama Five Ten Kestrel a vyslali jsme ho k našim slovenským bratrům najet první ostré kiláky. Jirka se vrátil urvaný jako vagón, ale s jiskřičkami v očích. Užil si to, užijte si to s ním…

Sezonu letos začínám oproti loňsku netradičně - v XC módu. Jednak stále čekám na nového fulla, který je touto dobou někde napůl cesty přes oceán. Dalším důvodem je samozřejmě nezbytný rozvoj „motoru“. Tyhle našlapaný kilometry se mi jistě budou v dalších závodech ostřejšího rázu hodit. Jako startovní závod jsem si vybral první závod Slovenského poháru. Tohle klání se konalo klasicky v Turčianských Teplicích. Trať od mé poslední účasti v roce 2013 doznala hodně změn. Už to není klasický oldschool zvlněný okruh. Půlka nahoru a pak rychlý singl dolů s jedním kořenem v cestě a hurá další rundu. Teď už je tu spousta vraceček, kořenů, klopének a hupů. Malý kamenný drop je určitě taky milé překvapení a zpříjemnění okruhu nejen pro závodníky, ale i diváky. Trať je tedy celkově živější a atraktivnější, to rozhodně chválím.

Start se mi povedl. Bez zaváhání do toho dupu, jak jen můžu. Občas jsou to trochu lokty, díky krátké startovní rovince a následnému zúžení. Před druhou polovinou a technikou nahoře držím druhej flek, stojí mě to opravdu hodně sil „být tam“. Plíce na řídítkách, jazyk na dresu, zkrátka ty první ostrý kiláky cítím. V polovině závodu jsem překvapený, jak malé jsou rozestupy. Navíc tempo borců na špici neupadá, jen já trošku tuhnu. Uskakuje mi láček šesti borců. Začínám už ale cítit, jak už mám okruh vrytý pod kůží a pouštím to pořád víc a víc. Je to fakt sranda, hlavně zvuky a práskot kola mě baví. Do jednoho z protisvahů před dropem najíždím až moc rychle, najednou je to příliš úzké a zatáčka je ostřejší než minulý kolo. Naštěstí jsem minul stromy a ustlal si pěkně v křoví, jako do peřinek. Zpátky na trati jsem hned, akorát ve výjezdu už nasednout nejde. Takže běžím, aspoň otestuju podrážku svých nových Five Ten Kestrel. Poslední kolo se mi jde nejlíp. Baví mě pořád zrychlovat, řádim jako o život. V závěru ještě přeskočím dva borce, a jelikož letos nemám licenci, tak cílem projíždím jako pátý v openech. Milovníky čísel zklamu, tachometr, tepák, waťák ani jiné vymoženosti na bajku nevozím, jezdím čistě pocitově. S výkonem jsem dost spokojený a už se těším na další závod.

MOJE NOVÉ OBUTÍ - FIVE TEN KESTREL

Ještě bych chtěl poznamenat, že jsem byl na závod vyzbrojen novými Five Ten Kestrel s Boa systémem. Kestrel mě, dá říct, až zaskočily! V závodě jsem je měl podruhé na noze a vůbec jsem o nich nevěděl. Žádná jiná tretra mi tak dobře a hlavně tak rychle nesedla. O těch botách na noze prostě ani nevíš, nic netlačí, nic se nešoupe ani nehýbe. Necítíš kufr, styčná plocha je fakt veliká, bota je dost tuhá, prostě jen šlapeš a šlapeš. Zprvu jsem Boa utahoval zbytečně moc. Výhoda je, že stačí o 2 cvaky pootočit zpět a je to v klidu. To vše za jízdy bez jakýchkoliv problémů. Další plus to, jak jdou skvěle umýt. Žádné zbytečné přechody ani změny materiálu, povrch je celistvý. V kombinaci s platformovým nášlapem je to výborná volba. Hůře se obouvají, o to líp sedí.

Kestrel nemůsí být jenom volba pro DH/Enduro, ale ani jako XC bota se neztratí! Zde je konkrétní kombinace, kterou vozím: Kestrel + Time Atack MX6. Podrážka akorát pasuje na platformu, takže nestojíš jen na kufru s podrážkou ve vzduchu, jako u treter s méně hlubokým vybráním pro kufr. Kufr se nemusí nijak podložkovat. Žádné sáhodlouhé laborování a nervování, u této kombinace sedí vše již od počátku. Kestrely jsou neokoukané a pocitově je to úplně jiná dimenze. Jsem zvědavý na jejich výdrž, ale to všechno zjistím časem.