S bighitem jsem začínal ještě docela v punku (ženy, víno, kolo), kompletně jsem ho překopal na docela dobré kolo – které brzdilo a pružilo, a tak jsem si taky konečně trochu dobře zajezdil.

Na „tranzišna“ si pamatuju jako na kolo, které jsem si postavil přes zimu přesně podle sebe.  Na tomto kole jsem se podíval na závody, jako byl Český, Slovenský nebo Polský pohár. Byli jsme dva roky po sobě v San Remu v Itálii, kde bylo to nejlepší ježdění vůbec. V sezóně se mi podařilo několik málo pro mě velice důležitých úspěchů - hlavně v Polsku a Česku. Tehdy se mi stal jeden malý úraz ve Špindlu, který později ovlivnil celou moji bajkovou kariéru.

V sezonách 2011 a 2012 jsem se dostal do Gravity Racing Teamu, který vedl Víťa Blažka a byla tam banda těch nejlepších lidí kolem kola vůbec. Jezdili jsme společně po závodech. Začal jsem novou spolupráci s Polygon Bikes a dostal za málo peněz hodně muziky - fungl nového sjezďáka, na kterém jsem pak vyhrál celkově Polský pohár a mistrovství Polska.

Úraz ze Špindlu se mi stále častěji vracel, rameno mi vyskakovalo čím dál častěji a pak už stačilo třeba jen zvednout ruku nad hlavu a rameno mi vylítlo, takže jsem si řekl, nechám si rameno spravit operací, nicméně pak už jsem si pořídil jen endurko.

Pamatuji si, že když jsme jezdili na kole, bylo docela složité sehnat Five Ten obuv ve své velikosti. Sám jsem jezdil v Impactech low a pak Karver, nicméně jsem prahl po Five Ten obuvi i po tom, co jsem slezl ze sjezďáka. Všiml jsem si, že se špatně shání jiné modely, domluvili jsme se s dodavatelem a tak vznikl e-shop, se kterým jsem neměl do té doby absolutně žádnou zkušenost a za jeho spuštěním stálo několik měsíců příprav.

Tím, že jsem jezdil dlouhou dobu na kole a spoustu lidí jsem z kola také znal, tak jsem mohl tyto zkušenosti uplatnit a odborně lidem poradit, co za boty se na jaký druh ježdění hodí. Což se také snažím dělat maximálně dodnes. Přeci jen každá podrážka má své primární určení.

Mimo svou bike éru také miluju hory - jakpak by ne, ono se to celé krásně prolíná. V roce 2014 jsme konečně zdolali nejvyšší horu Evropy – MT. BLANC, což pro mě osobně byl doposud asi nejsilnější zážitek. Prostě vezmeš skvělou partu lidí a tři dny zdoláváš horu. Bez zkušeností, bez horského vůdce, prostě jen tak v mačkách a s cepínem. O našich plánech na cestu jsem se rozepisoval v tomto a tomto článku.

FIVE-TEN.cz na který se zrovna díváte, mě pořád hrozně moc baví a je to pro mě taková srdeční záležitost, která mi dovolí prolínat můj osobní život s prací. A když pak potkáš o víkendu na Rychlebách partu bajkerů, kteří se baví o Five Ten botách a maximálně si je chválí, tak mi to prostě vždycky vyčaruje obrovský úsměv a pocit spokojenosti.

Pro letošní sezonu bych chtěl jít zase trochu do sebe a minimálně objet několik enduro závodů, takže předpokládám, že se budeme stále více a více potkávat.

Těším se na vás, až se potkáme na kopci. A hlavně: pojďme společně za vyšším cílem - prohloubit lásku ke kolu a vybudovat komunitu, která bude držet při sobě a na kopci ti vždycky oplatí přátelský pozdrav „Zdarec“!