Krásný den, přátelé. K naší komunitě se připojil borec, který do toho jde opravdu naplno. Michal Kosík je srdcař. Věřte, že fráze, jako nikdy to nevzdávej, tady dostává úplně jiný rozměr. Zašli jsme s Michalem na pivko a pokecali o tom, jak se věci mají.

Jen tak v rychlosti Michale, co jsi zač?

Asi trochu blázen. Ne vážně, jsem člověk, kterej miluje dobrodružství a adrenalin. Od malička bylo mojí největší vášní kolo. Začínal jsem jako všichni v té době, nějaké první horáky, BMX a tak dále. A pak když jsem poprvé zkusil sjezďáka, tak bylo jasno. Vášeň na celý život. Jednoho dne jsem měl úraz na kole. Na závodech na sněhu jsem byl moc dlouhej na dopadu a bylo vymalováno. Zlomená páteř, byl jsem rád, že jsem se z toho vysekal. Ale jedu dál, možná i trochu víc.

Jak funguješ? 

Jsem schopný fungovat sám. V bytě v klidu, venku taky. Řídím káru pomocí ručního řízení. Všechno se dá naučit. Samozřejmě to byl oříšek, ale ze startu mě podržela rodina a kámoši. A to byl základ všeho.

Obr.1:Michal na své mašině

Co lidi okolo? 

Každý druhý je jako Robin Hood, chtějí tě za každou cenu zachraňovat a pomáhat ti. A vlastně je vůbec nezajímá, jestli tu pomoc potřebuješ nebo chceš. Naopak, když pak potřebuješ, stane se, že ti nikdo nepomůže. Ale obecně je to celkem v klidu. Třeba za komárů se lidi jako já zavírali do ústavu, tam nic nemohli dělat. Leželi v postelích a prakticky jen přežívali. Teď tihle lidé nechtějí vylézat ven, i když mají ty možnosti. Prostě zabředli do toho ležáckého života. Pro mě je to hrozně osvobozující. Ten bike, kámoši, všechny různý aktivity. Za mnou jezdilo 30 bikerů na JIPku. Sestřičky je vyhazovaly. Představ si 30 pankáčů s bikama na chodbě, jak tam řvou po celém patře. To byla velká paráda.

Co tvoje mašiny?

Od mala jsem to do toho solil, znáš to, za peníze, co mi máma šetřila na byt, jsem si koupil kolo. Po úrazu jsem začal hledat co a jak. Začalo to tak, týpek v Kanadě mi řekl, dej mi adresu, pošlu ti to. No jo, ale on ti to pošle v krabici. Co když ti to nebude? Stojí to čtvrt mega a není to ani na míru. Takže jsem hledal dál a nakonec se mi ozvali kluci z České republiky.

A na čem jezdíš?

Mám svoji mašinu na míru, čtyři kola, nezávislé odpružení. Což je základ. Neustále to zlepšujeme a vylepšujeme. Něco to stojí. Když si vezmeš, už jen 4 tlumiče, nejsou úplně laciné. Nějak to dávám, sponzoři mě podporují, je to fajn. Jsem k mašině co nejvíc napevno, abych nevypadl. Musím mít tím pádem širokej rozvor. Stává se, že mi praskne to rameno. Ale jak jsem říkal, s klukama na tom makáme, co to jde. Moje mašina byl prototyp. Budou se dělat další, je o to celkem zájem, což mi dělá radost.

Obr.2: Michal do toho jde opravdu naplno

Co jiný aktivity? Pracuješ?

Pracovat teď nemusím. Jelikož mám několik sponzorů, tak se motám jen okolo biku. Ono to teda není jen tak samozřejmě. Je to ale věc, kterou miluju a nikdy se toho nevzdám. Jinak, zkoušel jsem hodně věcí. Dělal jsem ruční řízení do aut, zdravotnické pomůcky. Vtipný je, že velká část lidí s postižením je strašně nevděčná. Ráno podáš prst a večer nemáš ruku.

 Co ostatní sporty? Vidím, že si střelec. Určitě toho děláš víc.

Zkoušel jsem toho opravdu hodně. Přemýšlel jsem, v čem bych se mohl dostat do absolutní top špičky. Paradoxem je, že na některý sporty seš moc postiženej a na některý málo. Začal jsem hrát zase florbal, to mě baví. Třeba hokej nemůžu, je mi tam zima. Jelikož mám poškozenou páteř v místě, kde je termoregulace, jak prochladnu, tak musím do teplé vany a do peřin.

Co závěrem? Máš nějaký poselství?

To ani ne. Jsem prostě kluk, co si užívá život, jak jen to jde. A o tom to přeci je, vyždímat z toho maximum.

Michal do toho jde naplno.



A CO TY?

Zdraví Michal a kluci z ElementStore.cz