Napadlo tě někdy, jaké by to bylo procestovat celý svět v sedle kola? Karol Voltemár si jednoho krásného dne řekl, že do toho jde. Za celé 3 roky tento neskutečný počin dokonal. Co ho k tomu všemu vedlo? Kdy si sáhl na dno a jaké to teda vlastně celé bylo? To se dozvíš právě tady!

Pořádná příprava je základ všeho

Připravit sebe a svoje okolí na dobrodružství takových rozměrů není ni jednoduchého. „Celkem to byly 3 roky intenzivní příprav.“ Karol musel připravit jak svoje tělo, tak naplánovat samotnou cestu a zajistit si prostředky. „Fyzicky jsem si dával hodně do těla, za 2 roky jsem najel přes 44 000 km, aby si moje tělo zvyklo na extrémní zátěž.“ Co se týče vybavení na cestu, nebylo to nic jednoduchého. „Přemýšlel jsem nad každým kusem výbavy, kvůli hmotnosti a prostoru. Zároveň ale člověk musí uvažovat tak, že při krizové situaci musí mít všechno důležité při ruce.“ A co všechno Karol naložil na svůj bike? Byla to celkem nálož. „Vezl jsem spoustu oblečení do tepla, zimy, sucha a mokra. Navigaci, spacák, karimatku, sandále a boty. Vezl jsem také mobil, kameru, foťák a v neposlední řadě falešnou peněženku a druhý pas.“

Obr.1: Karol během cesty

Když je cesta cíl

Statistika je obvykle nuda, ale v tomhle případě rozhodně stojí za zmínku. Takže slovy čísel 67 000 kilometrů najetých za 1 231 dní. Zničeno bylo celkem 16 zapletených kol, 2 biky a 17 řetězů. Slušný výčet nemyslíš? Karol se nikam nehnal, během celého putování odbočoval z hlavní trasy. Jeho kolo se dotklo všechno kontinentů, kromě Antarktidy. A mnohokrát šlo opravdu do tuhého. „ Jak jsem projížděl různými státy a krajinami, lišila se také infrastruktura. Třeba v Číně jsem se opravdu bál, špatné cesty a velké množství kamiónů. Tam šlo opravdu do tuhého.“

Obr.2: Karol Během cesty v horách

Příroda umí být nebezpečná, ale lidé ještě více

„Když jsem potkal tváří v tvář jedovatého hada nebo škorpiona, měl jsem srdce až někde v kalhotech. Naštěstí se ale nic vážného nestalo.“ Největší překážkou byla nehoda v Íránu. „Srazil mně traktorista, nejvíce to odnesla noha. Naložili mně do staré sanitky a odvezli do nemocnice, v ten moment jsem nevěděl co dál“. V duchu hesla „Co tě nezabije to tě posílí“ se Karol vydal vstříc novým zážitkům.

Obr.3: Íránská nemocnice 

Jaké to bylo?

Jak říká Karol „Cestovat kolem světa na kole, znamená stát se na jistou dobu v podstatě bezdomovcem. Vždy když mi bylo těžko, řídil jsem se heslem Vždycky může být hůř.“ A co si vzal z celé cesty? Spoustu zkušeností, zážitků a hlavně nové pohledy na samotný svět a život.

Co na to říkáš? Troufl by sis na podobnou cestu jako Karol Voltemár? Za nás klobouk dolů.

Zdraví kluci z ElementStore.cz