Zdarec Elemenťáku, dneska ti představíme příběh člověka, který je ukázkou toho, jak se dá spadnout na úplně dno a znova se z odrazit. Vzít život do vlastních rukou a pořádně si ho užívat, dělat to co tě baví i když to někdy není jednoduché...

Speciálně upravené sjezdové kolo GT a styl, který nikdo nemá, odlepování těch největších skoků, na které si mnozí netroufnou, otočený backflip a úsměv od ucha k uchu...

Ten, kdo ho viděl jezdit v bikeparku na svém kole už může tušit, že je řeč o Danielu Bařákovi, kterému nikdo neřekne jinak než „PAHÝL“. Tam, kde by to ostatní vzdali, on začal makat. Pro nás je Pahýlův příběh velkou inspirací. Dnes ti ho chceme vyprávět.

Zdarec, tak nám zkus prozradit něco o sobě? Kolik ti je, odkud pocházíš, co děláš za práci?

Nazdárek všeci. Tak je mi 26 a původem jsem z Těrlicka. Momentálně žiju s rodinkou v Havířově, kde pracuji jako technik výroby ocelovek.

Z kola tě znám už strašně dlouho, vzpomeneš si vůbec ještě, kdy jsi na kole začínal a jak ses ke kolu dostal?

Tak začínal jsem už někdy v roce 2004 kdy jsme s klukama začali plácat dirty na poli za barákem.

Kámoš se tehdy dostal k nějakým bajkovým videiím a koupil si BMX. Po vzoru Petrovického parku, který "byl" v té době úplně nejvíc jsme začali běhat s kolečkama a plácat lopatama. Postupně jsme zvětšovali, sehnali si MTB dirťáky a začali prozkoumávat okolní lokality. Vím, že mi bylo tehdy asi 15 a dívali jsme se na video z KOZZY stylu. Od té doby jsem nechtěl nic jiného.

Úraz se ti stal až po tom, co jsi začal na kole nebo před? Je mi to blbý ale musím se zeptat, zda bys nám řekl něco o tom, jak se to stalo a kdy zhruba?

Jasně, pohoda. Plno lidem je to blbý, ale já v tom nevidím problém. Možná proto, že úraz se mi stal už jako děcku, když jsem zkřížil cestu kombajnu na kukuřici. Byli mi tehdy necelé 3 roky. Muselo to být psycho hlavně pro rodiče. Já jsem s tím víceméně od mala sžitý, takže mám jistou výhodu vůči lidem, kterým se úraz stane později.

Jak funguješ normálně? Co děláš v běžném dni – škola, práce…

Tak jako bohužel mi ještě žádný penězostrom nevyrostl. Takže jsem se musel standardně zapojit do systému. Chodím do práce normálně na "sedmou" když se zadaří tak jsem po třetí hodině doma, což je pecka. Ve volném čase se nejvíc snažím věnovat rodině, které však vybírám aktivity podle sebe. Navíc vychovávat si nástupce je radost. Přítelkyně mne plně podporuje, takže si nemůžu na nic stěžovat. Na bajka se v sezóně snažím dostat každý víkend. Přes týden pak nějaký pojezd s malým v parku nebo na lokálním spotu. Zvládat to je docela pohoda.

Obr.1: Pahýl v akci

Co pády? Měl si někdy chuť se na to vykašlat? Zkrátka to vzdát, zahodit a dát se na šachy? A naopak, bylo něco, co tě vždycky dokázalo nakopnout a nevzdávat se?

Náš styl byl ze začátku dost "uncontrol". Šli jsme do všeho. Pádů bylo mraky, podřený a s modřinama jsem chodil pořád. Nějaké větší zranění se mi vyhýbalo. Až někdy později, cca 2007 tuším jsem si při tréninku triků do molitanu zlomil obě kosti v kotníku. Museli to sešroubovat a pro mne to znamenalo asi rok rekonvalescence, než jsem mohl vůbec "normálně" chodit. Potom trvalo asi další rok, něž jsem se dokázal postavit na kolo a udělat třebas bunny hop. Naštěstí jsem byl ještě na střední, takže to bylo celkem v pohodě a měl jsem klid se chystat na maturu. Ale strašně mně to štvalo. Všechny skills v tahu, FUCKING FOAMPIT!!! Nakonec jsem změnil disciplínu a místo dirtů, slopestylu a triků jsem začal drtit downhill a jsem rád, že jsem se dostal zpátky na pedál.

Jak to nesli a nesou doteď doma? Kolo a celkově ty šílenosti co předvádíš? Neříkali ti někdy, aby ses na to vykašlal? Nebo doktoři, nezakazovali ti extremní sporty?

Tak rodiče to brali celkem v pohodě, nikdy mne v téhlé šílenostech nějak moc nepodporovali ale taky mi je nezakazovali. Tlačili mne více do plavání, které jsem dělal dá se říci vrcholově a měl jsem možnost trénovat s českými paralympioniky. Bylo těžké skombinovat dvoufázové tréninky školu a bike. Protože jsem typ člověka, který má rád adrenalin, tak kolo natruc všem nakonec vyhrálo.

Zkoušel si někdy třeba jiné sporty? A neštve někdy ostatní, když je porazí borec bez nohy?

Ve sportu mne od dětství podporovali. Asi od 6 let jsem jezdil slalom minikár, což jsou takové káry jezdící po asfaltu z kopce slalom kolem plechovek. V tomhle jsem byl snad vicemistr republiky. Potom už výše zmíněné plavání, lyžování a nakonec si párkrát za rok zajedu závod FICHTL CUP. Jak to nesou ostatní to nevím ale vždycky ke mně přistupují s respektem ať mne porazí nebo ne.

Obr.2: Pahýl se opravdu ničeho nebojí

Jaké máš sny a cíle? Je něco, co bys chtěl v budoucnu ještě vyzkoušet nebo zažít?

Chtěl bych hlavně jezdit na kole co to půjde a motivovat tak třebas ostatní lidi s podobným postižením. Pořád mám chuť zažít ten pocit být ve vzduchu se zakloněnou hlavou a kolem nad sebou.

Momentálně jsem se zapojil do projektu Adapted.cz, což je organizace sdružující extrémní sportovce s různým postižením, která se snaží všechny motivovat. Chtěl bych si zajezdit někde třebas v Kanadě a natočit nějaké pořádné video.

Je něco, co bys chtěl vzkázat lidem, které postihla nějaká životní příhoda? Jak se z toho všeho nesložit? Jak zůstat silný a nad věcí?

Určitě se neuzavírejte do sebe a nemyslete si, že šance na normální život jsou pryč.

Po zkušenostech s plaváním a lyžováním doporučuji najít ideálně nějaký sport.

Ale jinak normálka, dá se dělat cokoli!

Máš nějaký svůj vzor? Znáš třeba Michala Kosíka?

Vyloženě vzor nemám. Za život už jsem však potkal spoustu lidí a sportovců, kteří mi dali strašně moc. Michala zatím osobně neznám. Sleduji ho však na netu a tenhle člověk je obrovský bojovník a patří mu všechen respekt.

Obr.3: Ani backflip není problém

Co sponzoři? Podporuje tě někdo v tom co děláš? Jak to dělám, kromě celé rodiny?

Nejvíce mi pomohl Oskar Jančík a ASPIRE SPORTS, s.r.o. kteří mne vybavili jak pevňákem GT ruckus DJ před zlomeným kotníkem tak následně sjezdovou mašinou GT DHi a komplet výbavou při přechodu na downhill. Za tuhle pomoc jim moc děkuji. Dále nosím trička POSE.RU které designuje a vyrábí Zdenek wert Krejčí. Jeho designy a nápady mají prostě šťávu. Nesmím zapomenout na PICNICSKATESHOP, který mně zásobuje pravýma botama. Svého času mi pomáhali také HORSEFEATHERS.

Je něco na co jsem se zapomněl zeptat a chtěl bys lidem vzkázat? Třeba všechny co se ptají, co děláš s levýma botama?

Asi jsme to sfoukli úplně všechno. Jinak levé boty jsem si dříve věšel na stěnu. Pro případ, že bych snad náhodou začal nosit protézu. Díky za rozhovor a těším se na další sraz na kopci.

Tak co na to říkáš? 

Za nás klobouk dolů.

Zdraví kluci z ElementStore.cz